Svědectví
Lidé, kteří u nás zažili počátky nového vylití Ducha, jsou našimi současníky - jako 3. díl našeho seriálu vám proto předkládáme svědectví o zrodu jednoho z moravských center Obnovy. Rozhovor s Ludvíkem Kolkem, kterého zároveň představujeme v rubrice Kdo je kdo, jsme natočili v Brně; příště vás čeká díl zaměřený více na Čechy.
Možná je třeba říct, že jsme zpočátku o obnově delší dobu nevěděli vůbec nic.
O nové zkušenosti s Duchem svatým mně jako první vyprávěl výtvarník Václav Lamr, který později u nás založil skupinu Mezinárodních obchodníků zvěstujících plné evangelium. To bylo v polovině sedmdesátých let. Nosil mi různé brožury a svědectví, ale já jsem ztěží mohl uvěřit, že se něco takového může na zemi dít. Pak se odstěhoval do Prahy a já jsem s ním ztratil kontakt. O pár let později nás zvala jedna sestra - katolička - na setkání letničního charakteru na Těšínsku. Tehdy jsem měl existenční problémy a značnou nechuť k podobným kontaktům. Teď už to nedovedu dost dobře vysvětlit, jak se to stalo, ale můj zastíraný odpor se svým časem proměnil v touhu. Někde z hlubiny „vnitřního člověka“ vyvěrala stále zřetelněji nespokojenost se způsobem mého dosavadního duchovního života a stávala se mi stále těžším břemenem tak, že jsem nakonec usoudil, že se takhle dál žít nedá.
C
Rozumějte rni dobře. Odmalička jsem ministroval, snažil se o řádný život jako katolický skaut, pak se nasazoval ve Studentské katolické akci, později jako laik v celibátu a naráz se tu objeví pochybnost, jestli toto je všechno, co mi Bůh připravil. Do svých sedmačtyřiceti let mě to nenapadlo. Ale vstoupit na tenký led do neznámého prostředí nebylo snadné. Nicméně pocit „pouště“ byl příliš silný.
Takže jste na ten tenký led nakonec přeci jen vešel.
Ano. Asi s dvanácti přáteli jsme se vypravili do společenství slezských letničních, které vedl budoucí biskup Apoštolské církve Rudolf Bubik, který nás katolíky přijal s velkou otevřeností. Nesmírně si cením toho, že po dobu vzájemných kontaktů jsme neměli dojem, že by očekával, že se přeorientujeme na život v jejich sboru. Byl to od něho krok víry, o němž jsem si jist, že byl pod vedením Ducha svatého. Jezdili jsme k nim za přísných bezpečnostních opatření a přece nás vystopovala brněnská StB. Od té doby kontakty prořídly, protože jsme nechtěli uvádět do nebezpečí ani rodinu Rudka Bubika, ani jejich sbor.
Takže jste pak sami fungovali jako společenství „svatodušních katolíků“?
Bylo to poněkud složitější V čase normalizace, kdy nás obsadily spřátelené armády, jsme pocítili potřebu „něco dělat“ a tehdy jsme dostali do rukou samizdat duchovních cvičení od francouzského kněze Louise Evelyho. V nich doporučoval společenství nad Písmem svatým. A tak jsme začali rozjímat Slovo Boží a diskutovat nad ním. Ovšem ukázalo se, že do diskuse vstupovali ti odvážnější, zatímco část mlčela. Žádné povzbuzování nepomáhalo. Jednou jsme se pokusili o experiment: přestat mluvit o Bohu a začít mluvit s Bohem. Rozpomenuli jsme se na silvestrovské adorace u eucharistiánů s klasickým adoračním řádem chval, díků, smíru a proseb. A na tomto prostém půdorysu jsme se pokusili adorovat Boží slovo. Připouštěli jsme, že se k diskusím můžeme vrátit, ale už k tomu nedošlo. Ovoce bylo příliš jednoznačné. Rázem všichni otevřeli ústa, oslovovali Boha každý ze svého úhlu pohledu a v jejich průsečíku se zjevil živý Bůh. Byla to velmi silná zkušenost. A tak jsme se pokoušeli obohatit tímto poznáním své známé a jejích rodiny a nasměrovat je k setkání s Bohem v jeho Slově.
Můžete trochu přiblížit charakter společenství, o kterém mluvíte?
Byli jsme velmi různorodé společenství, nižného věku i povolání od docenta na univerzitě až po uklízečku. Jádro tvořili farníci od sv. Tomáše, lektoři, zpěváci, ministranti. Neměli jsme žádného vedoucího. Všecko probíhalo ve velké svobodě. Díky kontaktům s letničními se k nám přidali další z různých konců Brna, takže jsme sami žasli nad Boží strategií a nad tím, jak si vzdor všem rozdílům rozumíme.
A v rámci tohoto společenství jste potom učinili zkušenost s Duchem svatým, na severu Moravy?
To zdaleka nebyla korporativní záležitost. Spíš bych řekl, že jsme byli postupně povoláváni jako jednotlivci. Nástrojem byla už zmíněná sestra katolička, která nás zvala na utajené aktivity letničního sboru. Já sám jsem se k tomu odhodlal 23. května 1981. Se skupinou asi dvanácti ostatních jsem se zúčastnil setkání nad Božím Slovem o Duchu svatém. Bratr Rudek se nás nakonec zeptal, jestli jsme byli pokřtěni Duchem svatým. Tento termín jsme většinou slyšeli poprvé. Ale když jsme pochopili, co se tím myslí, souhlasili jsme. Vždyť vzdor tomu, že jsem se od studentských let modlil denně sekvenci k Duchu svatému, právě tady mě překvapil hluboký bytostný vztah důvěry v působení Ducha svatého.
o tím přesné myslíte, „takhle se žít nedá“?Vy jste byl Ludvíku v šedesátých a sedmdesátých letech součástí katolického společenství, které se scházelo k diskusím o Písmu a modlitbám, pracoval jste jako výtvarník a byl jste laikem v celibátu. Můžete se ohlédnout na dobu, kdy jste se poprvé setkal s obnovou? V jakém kontextu se to odehrálo?
Komentáře
Přehled komentářů
UŽ VASMAM NA PO DOST DLOUCHO A TED JSEM ZAČLA TROHU ŠPARAT DOPOLITYKY BO SE MI ZDA ŽE NEŽ SE ODDAM NA TY VYŽŽŠI MISTA TAK TU MUSIM JĚŠTĚ NĚJAKY TAN KAMEN ROZBIT NEBO ODKUTALET NEBO PROSTĚ VYROVNAT ...........
A TAKY SEMI TO OBČAS DAŘI TAK JSEM SI PŘEČETLA VAŠ KONEČNY LETAK Z ČESKOU POLITICKOU ELITOU A JSEM POTĚŠENA A MATE ME SYMPATIE.....
BOJ SE BOHA-NEPROHLOUPIŠ TA PRAVDA PAK NASLEDUJE A JE TO UŽASNE DOBRODRUŽSTVI.....SALOM VAM
jak dlouho Václav Lamr dělá misii?
(kdosi, 6. 6. 2007 22:38)Z tohoto svěděctví je zřejmé,že Václav Lamr působí v rozhlašování křesťanství velmi dlouhou dobu. docela by bylo fajn, aby něco napsal o sobě, o tom jak se to stalo a od kdy.
jen tak
(EDITA, 30. 1. 2010 21:07)