Jdi na obsah Jdi na menu
 


Reportáž z návštěvy východoslovenských Romů

13. 5. 2009

Reportáž z návštěvy východoslovenských Romů

Doba temna I.
Lve český kde jsi dlel, když s Biblí Kralickou málem jsi uhořel ?
Doba temna II.
Lve Český kde ji dlel, když s Natálkou jsi málem uhořel ?
 

  O velikonocích  jsem byl pozván na Východní Slovensko do rodin a sborů, kam jsem jezdil na misijní cesty už od roku 1971 ještě z Brna. Tehdy jsem byl členem ilegální letniční církve a Východní Slovensko bylo jedna naše misijní oblast. V Hermanovcích za Prešovem probíhala letos konference ,,stanařů“, kterou svolává každoročně známý křesťanský pracovník Julko Kremský z celého Slovenska. Žasnul jsem nad novou nádhernou sborovou budovou CB, na konci údolní vesnice pod horami.Tohle je Boží zázrak. Vždyť´ se tu před 40 lety scházelo jen 20 lidí v bývalé stáji u potoka.
   Stanaři, to byla generace mládeže před 40 lety. Také jsem se tehdy zůčasnil těch stanování v senících pod Kriváněm, kde se sjely stovky tehdy mladých lidí po okupaci v letech kolem roku 1970. A potom v Moravském Lieskovém a jinde. Tehdy jsem tam sloužil Slovem a zažili jsme mocné příběhy Boží moci. Bratr Kremský vyzýval letos na setkání k vytrvalosti v nadšení pro Ježíše. Mohl jsem se také připojit Slovem i svědectvím. Přítomní bratři z polských Biescad mne zvali na léto. Prostě sešlost mnoha starých známých v Kristu.Dodnes udržují živé společenství a kontakty.
  V roce 1971 jsem byl povolán Pánem skrze bezprostřední vedení Duchem sv. do misie v romských osadách. Používal jsem velmi účinně fungující metodu, kterou mi Pán zjevil ve vidění a kterou jsem opět použil i letos. Prostě přijdete do osady Romů a nakreslíte pár dětí. Okamžitě získáte všechny Romy v osadě a pokračujete kázáním evangelia.Tehdy nám Estébáci, kteří nás sledovali, dali jakési svolení. Telefonovali na ústředí do Brna:,,Tady nic nezkazí. Aspoň budou mít cigáni nějakou kulturu“.
  Na letošní konferenci v Hermanovcích byla početná skupina Romů z blízké osady Hlina. Je to stanice místní církve CB. Vede ji hollandský misionář Piere van Vuuren, který je člen mezinárodní organizace Wicklefových překladatelů Bible do národních jazyků. Měl tam přednášku s videem o svém působení v Indii. Nyní překládá Bibli do východoslovenského nářečí Romů. Domluvili jsme se na tom, že mu pošlu Romsko-český překlad Janova evangelia, který jsem illustroval před léty pro Biblickou společnost a Romské skutky apoštolské, které vydal Fedor Gál. Pomůže jim to při zmíněném překladu Nového zákona.
    Moji přátelé, kteří nám otevřeli svůj dům už před 38 lety z Medzianek a Hermanovec se mnou jeli večer druhý den do romské osady u obce Hlina. Protože mezitím misionář konal bohoslužby o den dříve kvůli svátkům,, stanice CB Hlinských Romů zela prázdnotou.Jsem pozván, až přijedu za měsíc.Ukázali mi interiér bývalého domku, který jim slouží jako shromáždění.Líbí se mi biblické kresby Romských dětí rozvěšené na zdi. Tu zeď budou bourat,aby se sem mohli všichni vejít.Jeli jsme tedy navštívit rodiny na druhém konci osady a jak obvykle, začal jsem kreslit malé děti.Osada, to je především spoustu lidí všech věků, žijících pohromadě, maličké děti, které sotva začaly chodit, pobíhající výrostci, starci,  ženy s dětmi v náručí a všude malé stísněné domky, rozvěšené prádlo a mnoho křiku. Všiml jsem si, že mi muži přivedli ženu s malou holčičkou, která byla těžce nemocná. To dítě jsem  kreslil první. Potom ty ostatní. Zvláštní citlivost těch mužů. Kolik je jí let a jak se jmenuje? Jsou jí dva roky a jmenuje se….Nezvyklé jméno jsem zapomněl. Dnes jsem si ji nazval: Natálie, ,,Natálka“. Na to jméno nesmíme zapomenout. Dnes zápasí o život jedna Natálka s popáleninami po útoku severomoravských neonacistů.
     Kyž jsem kreslil další dítě, přiběhl jeden muž a zval nás na nějaké setkání. Přímo v osadě se nedaleko odbývalo pravidelné setkání apoštolské mládeže, která tu má také stanici  v osadě. Řekl mi,  že nás tam zvou, viděli nás na konferenci.Vešli jsme do malého domku s původním názvem nad vchodem: ,,Rozličný tovar“. Z dáli už byl slyšet zpěv Sionských písní v romském rytmu. Byli jsme s mojí manželkou nadšeně přivítáni. Jedno shromáždění o kus dál se nekonalo, a zde je jásající Romská církev číslo dvě. Pán nám dal náhradní shromáždění... Starší Církve bratrské a Apoštolské církve museli rostoucí sbor rozdělit na dvě stanice a také, aby ukončili  spory a přetahování. Vedoucí obou církví svorně spolupracují a v jedné veliké romské osadě rostou tedy  dva budoucí sbory. Společenství Romů v osadě Hlina je v obklíčení věřících ze dvou stran. Není domku a rodiny, kde by neslyšeli o Ježíši.Všichni už znají písně o Bohu a chvály. Zpívají je i ti, co do sboru nechodí. Romové se učí snadno a rychle. Pokud jsou zapáleni,  myslím ohněm Boží lásky, nesou to dál. Ihned mne vyzvali sloužit Slovem. Promluvil jsem velikonoční zvěst o tom, co vše skončilo na kříži při ukřižování a vzkříšení Pána Ježíše Krista. Také tam byly odstraněny naše hříchy a prokletí, nemoci. A také hradba dělící na různo mezi Židy a Řeky, mezi Romy a neromy. ,,Co je to ČR ?“ ptal jsem se. Jedna dívka odpověděla: ,,No přeci Česká republika.“ „Správně.“ Řekl jsem. ,,No ale také to znamená: Češi a Romové.“( Smích.) Romové budou brzo evangelizovat národy v Evropě.Pán si je použije.
   Shromáždění končilo  hromadnými modlitbami dle zvyku apoštolských a modlitbami za potřebné a nemocné. Starší bratr ,,dozorce nad mládeží“ mi řekl: ,,Do tejto bývalé krčmy chodili všetci otcovia týchto mladých po piatike.Teraz tu pijem len Pepsikolu a minerálku.“ Není to zázrak? A dodal jsem: Pijete zde Božiu milosť. Bratr ukázal na zubícího se Roma. „Tamten sa vrátil z vezenia a dnes robí na stavbe v Prešove. Vozí nás autom v nedělu do sboru vo Vranove a na konferenciu v Košiciách. Tam sú už velké sbory Romov. Brat Václav, zovem vás na čtvrtok  poslúžit, budú tuná dospeli z osady. Máme tu biblickú a modlitebnú.Určitě musíte prísť. I s manželků.“
    Vyšli jsme před domek a zvykali si na tmu. Osada je stále spoře osvětlená. Nezvyklá návštěva přitáhla skupinu Romů i z vedlejších domů k našemu autu, a já se ptal jednoho: Také jsi veriaci? Přijal jsi Ježíše?  Ne. Vedle v domě se odbývala sešlost kolem lahvinek alkoholu. Muži se vrátili z měst, kde pracují na stavbách a tak si mohli koupit cigarety, talíř uzeného a pití dost. Jejich křik je však výzvou pro místní sbor. ,,Musíme se vycvičit v evangelizačních skupinách. A v láske.“
   Navštívili jsme v sobotu další romskou osadu u vesnice Ptačkovce za  Košicemi, kde jsme začínali s bratrem Mečkovským. Jezdil sem z Brna, protože v té vesnici měl provdanou dceru. Vždy dva dny pobyl u rodiny a potom si vzal do aktovky Bibli a brýle a putoval od vesnice k vesnici kázat po rodinách a sborech dobrou zprávu. Několik let jsem s ním jezdil a chodil po východě. Jednoho dne roku 1972 jsme dostali jednomyslný příkaz jít jen k Romům do osad. První štace byla právě zde v romské osadě v Ptáčkovcích.Tehdy to byla ubohá osada oddělená kravínem za normální vesnicí.Velký plac, orámovaný nízkými domečky s plechovými stříškami, které mávaly nebezpečně ve větru, plno prachu, dětí a psů. Opodál stál jediný nahnutý sloup se dvěma dráty elektrického vedení a  jediný kohoutek s přívodem vody, pro desítky početných rodin. Z nejbližšího domu mi obvykle přinesli židli jako projev úcty a na ní jsem kreslil děti a kázal evangelium.
    Dnes jsem procházel uličkami osady, která se značně rozrostla mezi malými domky, které si Romové solidárně stavějí svépomocí. Vždy všichni muži z osady postaví domek jeden druhému.Tohle břemeno stavby nese celá obec se samozřejmou solidárností. Potom, že se nemáme od Romů co učit! Každý je odborník na něco jiného. Bylo vidět mnohem lepší technologii staveb, než před 40 lety, protože většina Romů jezdí pracovat jako zedníci a stavaři v kraji a mnozí pracují  i v Praze. Není tu dodnes nějaký plánovaný stavební dozor, každý si staví kde chce a rozebraný kravín a budovy bývalého JZD jim poskytly materiál. Jen opuštěná velká sýpka je zázrakem nedotčena. Jakoby ji Bůh k něčemu zachoval.
    Doprovázely nás opět houfy dětí všech věků, pokukující starší Romové zdravili bratra Fedoriak, u kterého jsem bydlel i dnes. Znali ho všichni. Skoro ze všech zdejších rodin odvozil těhotné Romky do Košické nemocnice, pokud si nepomohly svépomocí.Tehdy před 37 lety tu nebyli biblicky věřící. Jen katolický farář měl občasný vlastnický dohled a sledoval s nelibostí naši misii.
    Ocitli jsme se v malé světničce, kde na čistém stolku vedle umělých květin ležel zpěvník z Apoštolské církve a ihned si přinesli Bible. Než se sezvali, nakreslil jsem na válu od nudlí jednu holčičku, která mi ukázala své vybarvené obrázky biblických příběhů z besídky. Začalo improvizované shromáždění, které se bleskově svolalo z okolních domů, systémem pokřiku od domu k domu. Spojení mezi lidmi zde zajišťují kluci, probíhající uličkami a škvírami mezi domky. Malá místnost se ihned zaplnila jásajícími Romy, kteří se společně modlili, zpívali a radovali se v Pánu. Bible, umělé růže a opět uzené maso, kokakolovové petláhve, červená šťáva v umělých kelímcích, nakrájené koláče a zarámované veršíky z Bible. Vše pestré, jako velikonoční vajíčka na Moravě.Všiml jsem si, jak bratři rychle dovedli nalézt místo v Bibli, a reagovali jako v standartním letničním shromáždění. Je vidět, že jsou už dobře zacvičení do sborové praxe. Zde je stanice Apoštolské z Košíc, která je spravuje a vyučuje. Mnozí věřící Romové mají své vlasní auta a vozí do shromáždění v Košicích tolik Romů, kolik se do auta vejde. Sestry vyprávěly mé ženě svědectví o udravení z nemocí a vyslyšené modlitby. Nemohli jsme se rozloučit. Po osadě se nesly písně a modlitby jedné mladé Romky. Pro Pražáky nezvyklá vroucnost této modlitebnice mi zůstala na mnoho dní jako symbolické poselství tohoto lidu. Takovou opravdovou duchovní modlitbu jsem u mladé dívky neslyšel. Bratr mi ukázal onu sýpku ve večerním oparu u potoka. Žádají místní správu, aby jim to dala k disposici pro nové shromáždění. Budou sem jezdit Romové z okolních osad, co nemohou každou neděli do Košíc.
     Musíme splnit slib, a přijíždíme opět do osady Hlina na biblickou hodinu. Jsou tam převážně dospělí a zpěvy neberou konce. Jsem vyzván, abych řekl svědectví a posloužil z Bible. Tentokrát jsem mluvil o tom, jak vzkříšený Ježíš otevřel mnoho dveří a zavřených bariér. Nejprve oponu, potom hroby svatých. Potom bylo otevřeno jeho vlastní srdce, kámen hrobu a dvéře na nebi. Otevřel oči, aby Jej poznali a mysl, aby porozuměli Písmům. Aktuelně se otevřely životy Romů na Východním Slovensku. Haleluja zní jako detonace Boží slávy osadou. Nevěřící nakukují do dveří, co se tu děje. Ano, koná se tu JEŽÍŠ mezi Romy. Modlitby, zpěvy a loučení nebraly konce v té bývalé krčmě, která je vlhká na metr do výšky, ale plná jásotu a nového života. Bezzubá radost jednoho starého Roma mi připomíná příslib nebeské obnovy a kompletnosti u Pána. Romové chtějí zde stavět modlitebnu. Zatím zbourají jednu zeď aby se jich tu vešlo více.Vzkazuji starším sboru, aby místo ,,rozličný tovar,, nad vchod umístili nápis: Ježiš kraluje
Na konci shromáždění se mne ptal jeden starší muž. Co se to děje u vás v Čechách? Syn tam jezdí na stavbu a slyšel že tam nacisti pochodují do romských čtvrtí.  Jde o to, kdo koho zapálí a jaký to bude oheň. Jestli shůry nebo z pekla.
  Před odjezdem obhlížím svah za domem bratra hostitele nad budoucí dálnicí. Tady zabuduje dva sloupky a na to zavěsíme bilbord s nápisem: Božia láska Non stop.
  Díky Bohu, Romové ve východoslovenských osadách zatím nemusí posouvat své postele od oken jako v Čechách. Jde o to, že do oken jejich srdcí máme naopak prohodit zvěst Boží lásky, která také expoduje a místo smrtelných popálenin přináší fantastický život Pána Ježíše. Kdo takto hoří, neshoří. Natálie bude žít i v Čechách
                    Václav Lamr 774624852 .

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

friend and brother evangelist

(Will White, 14. 7. 2009 4:49)

I am proud to be your brother and love you and your wifes heart for the lost souls.