Autentické příběhy, které jsem prožil či slyšel - Václav Lamr
12. 10. 2008
SLOVO K HODINĚ. Posílám příběh, který se stal. Můžete ho poslat svým přátelům, kteří toto svědectví potřebují. Můžete to rozšířit, či vytisknout. Budou následovat další autentické příběhy, které jsem prožil či slyšel. Václav Lamr
Když jsem studoval na umělecké škole v Brně (1960-64), znal jsem skupinu amatérských speoleologů, kteří prozkoumávali jeskyně v Moravském krasu, které nejsou přístupné veřejnosti.V oblasti Moravského krasu blízko Blanska se nalézá přes tisíc jeskynních prostor, ale jen malé procento je přístupné veřejnosti se známou propastí Macocha.
Tito spolužáci se jednoho dne vrátili z průzkumné cesty do podzemí a bylo na nich poznat, že prožili závažnou, téměř tragickou zkušenost. Vstoupili jednou chodbou ve skále v lesním údolí krasu blízko Sloupu a po nesnadném průlezu podzemními chodbami vešli do nádherné krápníky ozdobené jeskyně. Z toho objevu se však neradovali dlouho. Zjistili, že si cestu během průlezu přestali důsledně značit a stopy si pošlapali. Z té jeskyně totiž vedlo množství různých chodeb a komínů a oni si ve zděšení uvědomili, že neví, kterou cestou se mají vrátit na povrch. Navíc při průlezu jedním svislým komínem ztratili důležitou svítilnu a byli odkázáni na slábnoucí světlo baterek.Věděli, že musí ihned, dokud mají ještě světlo, najít cestu zpět, jinak zahynou. Protože o nich nikdo na povrchu nevěděl a něměli možnost volat o záchranu, byla jejich situace beznadějná. Jedinou nadějí pro ně bylo slábnoucí světlo a čas jim tuto naději pomalu ukracoval. Bylo jich pět, a proto se rozdělili na dvě skupiny a vstupovali postupně do chodeb, aby našli onu JEDINOU cestu, kterou se mohou zachránit. Měli bohatství možností a cest, ale věděli, že většina chodeb se ztrácí v beznadějném bludišti kolem a míří do propasti.Vraceli se z průzkumů chodeb se vzrůstajícím vědomím marnosti. Začali propadat panice a strachu.
Mezitím se na smluvené místo v údolí dostavil jejich další kamarád, který se na poslední chvíli odřekl účastnit expedice do podzemí, a proto s ním už nepočítali. Náhle se v nějaké předtuše rozhodnul jet stopem za kamarády. Našel u jedné z děr do skály batohy kamarádů. Věděl, že jsou v podzemí, a proto rozdělal oheń a uvařil večeři. Potom pojal podezření, že se stalo něco přátelům, a vstoupil se svou silnou baterkou dovnitř. Jistil se červenou šńůrou, aby nezabloudil a sledoval čerstvé stopy v blátě chodby. Potom slyšel i jejich hádky a křik.To ho také orientovalo při cestě do bludiště v podzemí...
Ztracení průzkumníci si na chvíli sedli dohromady, vypnuli světla, aby je šetřili a vzrušeně hovořili, co dál.Ve chvíli beznaděje uslyšeli padání kamení a SVĚTLO v odlehlé, nenápadné straně jeskyně. To byla ta cesta záchrany. Jejich kamarád je tak zachránil v pravou chvíli. Pod jeho vedením a pomocí červené orientační šńůry vyšli napovrch a podivili se, že je již večer. Strávili v podzemí mnoho hodin. Radovali se, že jsou živi a zdrávi.
Tento skutečný autentický příběh nám ukazuje na několik zásadních skutečností.Tato skupina měla v podzemních prostorách veliké množství cest, možností a bohatství směrů. Oni však věděli, že musí najít jen tu JEDINOU cestu, kterou se mohou dostat z dočasného pobytu v jeskyni na povrch. Také i my máme mnoho možností ve svém životě. Věděli, že jejich světla, tak jako i náš život, má velmi krátké, časové omezení, které nám Bůh poskytuje v délce našeho života. V tomto světě se nám nabízí veliké množství cest, ideií, náboženství a systémů. Jen jediná cesta je však řešením a cestou záchrany.Tento příběh nám také jasně ukazuje, že se člověk sám nezachrání ve své síle. Člověk se nevytáhne za vlastní vlasy z bahna a z jámy, a proto potřebuje záchranu z vnějšku. Potřebuje záchrance. Tímto Záchrancem je Pán Ježíš Kristus, Spasitel světa a národů. On řekl: Já jsem světlo světa. Kdo mne následuje, nebude chodit v temnostech, ale bude mít světlo života. (Jan 8,12 – Bible) Toto vyprávění svých přátel jsem zapsal jako svědectví pro lidi v tomto světě. Připomíná mi mou cestu hledání pravdy, cesty a směru. Dokud jsem se nesetkal s živým Ježíšem, bylo to bloudění. On je více než filosofie a náboženství.
Pokud potřebuješ nalézt záchranu ve svém životě a tento příběh se podobá nápadně tvému marnému hledání, ozvi se mi na kontaktní email a telefon.
Václav Lamr - christ.art@seznam.cz , telefon: 774624852
Ježíš řekl: ,,Já jsem ta Cesta, Pravda a Život.Nikdo nepřichází k (Bohu) Otci, než skrze mne“ (Jan 14,6)
Když jsem studoval na umělecké škole v Brně (1960-64), znal jsem skupinu amatérských speoleologů, kteří prozkoumávali jeskyně v Moravském krasu, které nejsou přístupné veřejnosti.V oblasti Moravského krasu blízko Blanska se nalézá přes tisíc jeskynních prostor, ale jen malé procento je přístupné veřejnosti se známou propastí Macocha.
Tito spolužáci se jednoho dne vrátili z průzkumné cesty do podzemí a bylo na nich poznat, že prožili závažnou, téměř tragickou zkušenost. Vstoupili jednou chodbou ve skále v lesním údolí krasu blízko Sloupu a po nesnadném průlezu podzemními chodbami vešli do nádherné krápníky ozdobené jeskyně. Z toho objevu se však neradovali dlouho. Zjistili, že si cestu během průlezu přestali důsledně značit a stopy si pošlapali. Z té jeskyně totiž vedlo množství různých chodeb a komínů a oni si ve zděšení uvědomili, že neví, kterou cestou se mají vrátit na povrch. Navíc při průlezu jedním svislým komínem ztratili důležitou svítilnu a byli odkázáni na slábnoucí světlo baterek.Věděli, že musí ihned, dokud mají ještě světlo, najít cestu zpět, jinak zahynou. Protože o nich nikdo na povrchu nevěděl a něměli možnost volat o záchranu, byla jejich situace beznadějná. Jedinou nadějí pro ně bylo slábnoucí světlo a čas jim tuto naději pomalu ukracoval. Bylo jich pět, a proto se rozdělili na dvě skupiny a vstupovali postupně do chodeb, aby našli onu JEDINOU cestu, kterou se mohou zachránit. Měli bohatství možností a cest, ale věděli, že většina chodeb se ztrácí v beznadějném bludišti kolem a míří do propasti.Vraceli se z průzkumů chodeb se vzrůstajícím vědomím marnosti. Začali propadat panice a strachu.
Mezitím se na smluvené místo v údolí dostavil jejich další kamarád, který se na poslední chvíli odřekl účastnit expedice do podzemí, a proto s ním už nepočítali. Náhle se v nějaké předtuše rozhodnul jet stopem za kamarády. Našel u jedné z děr do skály batohy kamarádů. Věděl, že jsou v podzemí, a proto rozdělal oheń a uvařil večeři. Potom pojal podezření, že se stalo něco přátelům, a vstoupil se svou silnou baterkou dovnitř. Jistil se červenou šńůrou, aby nezabloudil a sledoval čerstvé stopy v blátě chodby. Potom slyšel i jejich hádky a křik.To ho také orientovalo při cestě do bludiště v podzemí...
Ztracení průzkumníci si na chvíli sedli dohromady, vypnuli světla, aby je šetřili a vzrušeně hovořili, co dál.Ve chvíli beznaděje uslyšeli padání kamení a SVĚTLO v odlehlé, nenápadné straně jeskyně. To byla ta cesta záchrany. Jejich kamarád je tak zachránil v pravou chvíli. Pod jeho vedením a pomocí červené orientační šńůry vyšli napovrch a podivili se, že je již večer. Strávili v podzemí mnoho hodin. Radovali se, že jsou živi a zdrávi.
Tento skutečný autentický příběh nám ukazuje na několik zásadních skutečností.Tato skupina měla v podzemních prostorách veliké množství cest, možností a bohatství směrů. Oni však věděli, že musí najít jen tu JEDINOU cestu, kterou se mohou dostat z dočasného pobytu v jeskyni na povrch. Také i my máme mnoho možností ve svém životě. Věděli, že jejich světla, tak jako i náš život, má velmi krátké, časové omezení, které nám Bůh poskytuje v délce našeho života. V tomto světě se nám nabízí veliké množství cest, ideií, náboženství a systémů. Jen jediná cesta je však řešením a cestou záchrany.Tento příběh nám také jasně ukazuje, že se člověk sám nezachrání ve své síle. Člověk se nevytáhne za vlastní vlasy z bahna a z jámy, a proto potřebuje záchranu z vnějšku. Potřebuje záchrance. Tímto Záchrancem je Pán Ježíš Kristus, Spasitel světa a národů. On řekl: Já jsem světlo světa. Kdo mne následuje, nebude chodit v temnostech, ale bude mít světlo života. (Jan 8,12 – Bible) Toto vyprávění svých přátel jsem zapsal jako svědectví pro lidi v tomto světě. Připomíná mi mou cestu hledání pravdy, cesty a směru. Dokud jsem se nesetkal s živým Ježíšem, bylo to bloudění. On je více než filosofie a náboženství.
Pokud potřebuješ nalézt záchranu ve svém životě a tento příběh se podobá nápadně tvému marnému hledání, ozvi se mi na kontaktní email a telefon.
Václav Lamr - christ.art@seznam.cz , telefon: 774624852
Ježíš řekl: ,,Já jsem ta Cesta, Pravda a Život.Nikdo nepřichází k (Bohu) Otci, než skrze mne“ (Jan 14,6)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář